středa 26. září 2007

závěr



Proč jezdí cyklisté na Gardu je naprosto zřejmé – do oběda nádherné výjezdy, odpoledne neskutečné dlouhé sjezdy. Tento styl samozřejmě nevyhovuje každému. Přiměřená příprava a vyježděnost zajistí, že se člověk při výjezdu netrápí a užívá si stále nových výhledů. Sjezdy ve vyšší rychlosti jsou pak jednoznačně adrenalinová záležitost a odměna za námahu při výjezdu.
Naše skupinka, ač věkově hodně rozmanitá, na tom byla kupodivu dost podobně výkonově. Diskuze nebyla ani o tom, zda jet nahoru po asfaltu a dolu šotolinou, či naopak. K celkové pohodě navíc významně přispěl i Honza, který je podle vlastních slov na Gardě stálým hostem, jenom letos prý už potřetí – a trasy si celkem dost pamatuje. Odpadly tedy diskuze nad trasou, jelo se za Honzou. Žádný konflikt, který by zkalil jedny z nejlepších zážitků, které může člověk na kole v Evropě zažít, jsem nezaregistroval. Z cesty je bohatá fotodokumentace snad z pěti foťáků a digitální údaje (částečné) s GPS

Žádné komentáře: